Trois Études de concert

Popis

Peter Jost (editor)
Michael Schneidt (prstoklad)

Tyto klavírní studie, vypracované v létě 1848, ale pravděpodobně již dříve načrtnuté, vyšly v původním německém vydání počátkem roku 1849 jednoduše s číslováním 1–3. V prvním francouzském vydání, které vyšlo koncem téhož roku, dostaly – možná na žádost vydavatele – nový název „Trois Caprices poétiques“ a dostaly také charakteristické samostatné tituly „Il lamento“, „La leggierezza“ a „Un sospiro“, které u těchto dodnes oblíbených kousků zůstaly. Ve srovnání s ranými studiemi, ve kterých je v popředí čistě technický aspekt provedení, je u těchto skladeb, které byly jasně napsány pro koncertní provedení, myšlenka poetického zvuku. Pro tuto upravenou verzi bylo k dispozici několik nově objevených nebo nově dostupných zdrojů, včetně autogramu, který sloužil jako rytcova kopie.